Expo zpřístupňuje cloudové simulátory v placených tarifech pro agenty píšící kód pomocí AI

Expo oznámilo 12. listopadu 2026, že Expo Simulators jsou dostupné všem zákazníkům s placeným tarifem. Agenti píšící kód pomocí AI tak mohou využívat cloudové simulátory iOS a emulátory Androidu ke spouštění a ověřování změn v aplikacích. Používání stojí 0,10 USD za minutu simulátoru na obou platformách.

Uvedení v placených tarifech rozšiřuje náhledovou verzi EAS Simulator s omezeným přístupem, kterou Expo představilo 14. září 2026. Příspěvek na blogu Expo z 10. listopadu 2026 vývojáře stále odkazoval na čekací listinu, takže širší dostupnost v placených tarifech představuje nový krok, nikoli první veřejnou ukázku cloudových zařízení.

Agenti získávají běhové prostředí a podklady k přezkoumání

Expo vychází z předpokladu, že se úzkým hrdlem po nástupu generování kódu stalo jeho ověřování: agenti vytvářejí změny rychleji, než je technické týmy dokážou testovat a kontrolovat. Mobilní vývoj přináší také hardwarové omezení: simulátory iOS běží pouze na hardwaru Apple, zatímco cloudoví agenti obvykle pracují na Linuxu. Agent, který nemůže aplikaci spustit, musí kód posuzovat, aniž by viděl, jak se aplikace skutečně chová.

Místní alternativa navíc spotřebovává kapacitu vývojářského počítače. Podle příkladu Expo může sedm agentů pracujících souběžně potřebovat sedm simulátorů nebo emulátorů; každý emulátor Androidu přitom může využívat 4 GB RAM nebo více. Vzdálené relace přesouvají výpočetní zátěž na infrastrukturu Expo a umožňují týmům spouštět simulátor iOS z Linuxu, Windows prostřednictvím Windows Subsystem for Linux nebo cloudového izolovaného prostředí bez místního Macu.

Zamýšlený postup začíná nahlášením chyby v nástroji, jako je Linear. Agent problém reprodukuje, napíše opravu a souběžně ji otestuje na cloudových zařízeních, aniž by zatěžoval počítač vývojáře. K požadavku na začlenění změn může připojit záznam obrazovky, snímky obrazovky a protokoly; kolegové pak mohou spuštěné sestavení otevřít přes odkaz, aniž by bylo nutné vytvořit sestavení pro TestFlight. Služba funguje s Cursor, Claude Code a Codex a nepřidává vlastní model umělé inteligence: Expo poskytuje běhové prostředí zařízení a podklady, nikoli další model pro psaní kódu.

Spoluzakladatel a technický ředitel Expo James Ide popsal zamýšlený způsob kontroly: „Agent byl tou rychlou částí. Expo Simulators dává každému agentovi simulátor, takže oprava dorazí ke kontrole už otestovaná na několika simulátorech a zbývá jen rozhodnout, zda je kód správný. Podívejte se, jak běží, a pak změny začleňte.“

Vzdálené relace podporují i aplikace mimo Expo

Relaci lze spustit přes EAS CLI, REST API nebo ověřený odkaz pro její vytvoření, uvádí dokumentace Expo Simulators. V relaci lze nainstalovat Expo Build, sestavení, jehož nativní kód odpovídá otisku projektu, archiv aplikace nebo Expo Go; pokud není k dispozici zdroj aplikace, relace se spustí s prázdným zařízením. Agenti a testovací úlohy mohou aplikace ovládat prostřednictvím agent-device, Argent nebo Appium, zatímco náhled v prohlížeči umožňuje sledovat běh. Oficiální dovednost Expo Simulators sdružuje pro agenty ověřování přístupu, přípravu sestavení, limity relací, ovládání zařízení, shromažďování podkladů a úklid po skončení.

Na stránce produktu jsou uvedeny frameworky React Native, Swift, Kotlin, Flutter, Unity a další. Aplikace nemusejí být vytvořené pomocí Expo ani React Native, jejich sestavení však musí běžet v simulátoru iOS nebo emulátoru Androidu a projekt musí být propojený se službami Expo Services. Každá relace běží v izolovaném prostředí s přihlašovacími údaji platnými pouze pro danou relaci a náhledy s řízeným přístupem; po jejím zastavení se deaktivují simulátor i koncové body řadiče.

Placený přístup podléhá limitům využití a kapacity

Podle ceníku Expo zahrnují tarify Starter, Production a Enterprise každý 60 minut simulátoru měsíčně až do roku 2027; nad tento limit se účtuje podle skutečného využití. Placené relace mohou běžet až 115 minut.

Souběžné spouštění neznamená neomezenou kapacitu účtu. Příručka k využití a účtování uvádí, že relace simulátoru čerpají ze souběžné kapacity úloh účtu a při nedostupné kapacitě se zařadí do fronty. Ukončení úlohy CI ani návrat z neinteraktivního příkazu vzdálené zařízení nezastaví. Týmy ho musí zastavit výslovně, nebo se spolehnout na časový limit či limit nečinnosti; jinak relace bez dozoru pokračuje ve spotřebovávání prostředků. Úklid po relaci a nastavení jejích limitů jsou proto součástí řízení nákladů automatizovaných pracovních postupů.

Příručka k omezením uvádí ještě tři důležitá upřesnění: příkazy rozhraní příkazového řádku simulátoru jsou stále experimentální, služba neposkytuje fyzická zařízení a v záznamech mohou chybět snímky, takže nemohou potvrdit ani vyvrátit krátkodobý výpadek snímků. Cloudové běhové prostředí dokáže ověřit chování aplikace, nenahrazuje však testování na fyzických zařízeních ani profilování tam, kde jsou tyto nástroje potřeba.

Dalším oznámeným krokem Expo jsou Agent Sessions, plánovaná podniková vrstva, která má umožnit spouštět agenty na základě zdrojů, jako je zpětná vazba zákazníků, a chránit před vložením škodlivých pokynů do zadání. Takový vstup by mohl agenta navést k odhalení dat. Expo očekává, že podrobnosti zveřejní do konce listopadu 2026; jde o položku plánu dalšího vývoje, nikoli o funkci zahrnutou v aktuálním uvedení.

Simulátory přidávají do stávajících služeb Expo pro sestavování, CI/CD, odesílání aplikací do obchodů, aktualizace vzduchem a monitorování další fázi ověřování. Výsledkem je rozdělení práce, nikoli autonomní proces vydávání: agenti dodávají otestované změny a důkazy z běhu aplikace, limity účtu určují, kolik toho může běžet současně, a rozhodnutí o sloučení zůstává na lidech.