Beyond AI Technophobia: Formation of Citizens and Global Education Uplifting

V současné době dochází k prudkému nárůstu zájmu veřejnosti o jakákoli témata umělé inteligence (AI), zejména o témata související s velkými jazykovými modely, jako je ChatGPT [1]. Nejde o náhodný vývoj: AI tu zůstane a bude mít obrovské sociální a ekonomické důsledky. Je dobře známo, že umělá inteligence může být požehnáním, ale může se také změnit v prokletí. S ohledem na její potenciální nebezpečí vyjádřilo mnoho vědců AI své znepokojení nad vývojem AI způsobem, který podle mého názoru technofobii hraničí. Existují však obranné linie. První z nich je globální regulace AI. Skutečnou obranou a cestou vpřed je však vytvoření nového druhu vzdělaných a informovaných občanů. Tento článek se přesně zabývá vztahem mezi umělou inteligencí a nutnou (podle mého názoru) předěláním globálního vzdělávacího systému na všech úrovních.

Umělá inteligence je reakcí lidstva na rostoucí složitost naší globálně propojené společnosti a našeho prostředí vytvořeného člověkem i přírodou. Procesy růstu fyzické a sociální složitosti jsou hluboké a zdánlivě nezastavitelné. Naše současná informační společnost (kde data exponenciálně rostou, ale znalosti rostou lineárně v průběhu času) se rychle transformuje na znalostní společnost (společnost dominovanou znalostmi, kde se očekává exponenciální nárůst znalostí). Umělá inteligence a morfóza (formování) znalých občanů jsou naší jedinou nadějí pro takový hladký přechod. Záměrně používám řecký termín „morfóza občana“, abych zdůraznil potřebu vzdělávat občany vybavené kritickým myšlením, přesnými multimodálními komunikačními dovednostmi, představivostí a emoční inteligencí, kteří budou schopni porozumět, přizpůsobit se a v konečném důsledku využít obrovské technologické a ekonomické možnosti a pracovní vyhlídky, které nás čekají. Není náhoda, že taková úroveň vzdělání je dnes v mnoha pracovních pozicích mezinárodně vyhledávána [2].

Tato potřeba prostupuje všechny úrovně vzdělání všech společenských vrstev. Společnost rozdělená na 1/3–2/3, kde 1/3 populace rozumí vědeckému pokroku a těží z něj, zatímco zbývající 2/3 zaostávají, protože jsou ochuzené a technofobní, prostě není udržitelná, protože nemůže zaručit pokrok. a přebírání znalostí na globální úrovni. Všichni lidé by měli využívat výhod znalostí, včetně žen, menšin a lidí z globálního Jihu. Jinak můžeme čelit katastrofické sociální implozi, jak se to stalo z jiných důvodů v raném středověku.

Naštěstí jsou základní pojmy nezbytné pro pochopení AI a informačních věd (např. podobnost dat, shlukování, klasifikace) jednoduché a lze je vyučovat na všech úrovních vzdělávání. Jsou-li správně naučeny, mohou je snadno uchopit i nevzdělaní lidé. To bude výrazně bojovat proti nevědomosti a technofobii AI. Takový pokrok ve vzdělávání jednoduše vyžaduje politickou vůli a přizpůsobení vzdělávání, aby byla zajištěna vhodná výuka těchto pojmů, především prostřednictvím přeskupení kurikula matematiky a informatiky na všech úrovních vzdělávání. Samozřejmě již pozorujeme (částečnou) matematizaci všech věd (včetně těch liberálních), která se zdá nevyhnutelná. Není jisté, zda je to proveditelné, vzhledem k tradičnímu oddělení přírodovědných/inženýrských a humanitních věd na všech úrovních vzdělávání. Dá se to však zvládnout, protože klasická studia jsou vedle matematiky ideálním nástrojem pro rozvoj kritického myšlení a přesnosti vyjadřování. V takovém prostředí přirozeně nemá místo naivní memorování znalostí nebo vzdělávací nabídka dovedností na úkor širšího a hlubšího získávání znalostí.

V univerzitním vzdělávání budou změny drastické a (většina z nich) přijdou velmi brzy. Předkládám několik návrhů, které jsem podrobně popsal ve své knize „AI Science and Society“ [2], která vyšla v říjnu 2022, a troufám si říct nebo doufat, že byly prorocké.

1. Vytvoření škol „informační vědy a inženýrství“ s katedrami:

• Informatics
• Matematika
• Počítačové inženýrství
• Věda a inženýrství umělé inteligence
• Internet/Web Science.

Takové snahy jsou již vyvíjeny na mezinárodní úrovni, jak je vidět na obrázku 1. Ačkoli je tento vývoj poháněn poptávkou, základní příčinou takového vývoje je uznání „informací“ (a znalostí) jako nezávislého vědeckého předmětu na stejné úrovni jako hmota (fyzika, chemie), životní prostředí (inženýrské vědy) a život (zdravotnictví, biologie). Zdá se, že informatika (jinde nazývaná informatika) se již stává mateřskou vědou jiných oborů, např. vědy a inženýrství umělé inteligence. Totéž se stalo v 19. století: v té době fyzika a chemie zrodily všechny inženýrské vědy.

Obrázek 1: Počet vysokoškolských programů umělé inteligence po celém světě.

2. Vytvoření kateder pro „mysl a sociální vědy a inženýrství“ na uměleckých a humanitních fakultách (možná by se dal použít vhodnější termín). Věřím, že toto je můj nejprůlomovější návrh. Humanitní vědy v současné době čelí největšímu tlaku z pokroku v oblasti umělé inteligence, což nemusí být hned patrné. Matematizace klasických předmětů (např. lingvistika, sociologie) skutečně výrazně pokročila. Vytvoření kateder „digitálních humanitních věd“ by bylo další dobrou volbou. Jinak vidím jedinou alternativu ve vytvoření kateder pro „filologické/lingvistické inženýrství“ nebo „sociální inženýrství“ na přírodních nebo technických fakultách. Jako fanoušek klasických studií (i když vzděláním inženýr) bych nerad byl svědkem takového zániku humanitních fakult.

3. Vytvoření kateder pro „biovědy a inženýrství“ na zdravotnických fakultách. V podstatě by se jednalo o radikální vývoj oddělení biomedicínského inženýrství s přidáním nových předmětů, jako je genetické inženýrství a systémová biologie.

4. Povinné zařazení předmětů Matematika a Informatika do osnov všech oborů bez výjimky. Prostě jeden nebo dva (špatné) kurzy Statistiky nebo Programování neodpovídají současným potřebám.

Některé z výše uvedených návrhů (ne všechny) již byly navrženy nebo realizovány na mezinárodní úrovni. Vzhledem k setrvačnosti globálního vzdělávacího systému nejsem natolik naivní, abych věřil, že takové myšlenky lze realizovat bez reakcí nebo přes noc. O těchto návrzích (nebo ještě lépe) však lze diskutovat na politické úrovni i v rámci samotných univerzit (na vědecké úrovni), aby každá země mohla vstoupit do nadcházející éry znalostní společnosti s těmi nejlepšími možnými předpoklady.

Bibliografie

[1] Ioannis Pitas, „Umělá inteligence a společnost, část A: Úvod do vědy o umělé inteligenci a informačních technologií“,  https://www.amazon.com/dp/9609156460?ref_=pe_3052080_397514860

[2] Ioannis Pitas, „Věda a společnost o umělé inteligenci, část C: AI Věda a společnost“, Amazon/Createspace,  https://www.amazon.com/dp/9609156487?ref_=pe_3052080_397514860

Další čtení

[PIT2023a] Ioannis Pitas, krátký kurz CVML, „AI Věda a inženýrství a jejich dopad na společnost“, https://icarus.csd.auth.gr/introduction-to-ai-science-and-engineering-and-its-impact-on-the-society-and-the-environment/

[PIT2022] Ioannis Pitas, „AI věda a inženýrství: nová vědecká disciplína?“, https://icarus.csd.auth.gr/chatgtp-in-education/

[PIT2023b] Ioannis Pitas, „ChatGPT ve vzdělávání“, http://icarus.csd.auth.gr/ai-science-and-engineering-a-new-scientific-discipline/

[PIT2023c] I. Pitas, „Umělá inteligence není nová Babylonská věž. Místo toho si musíme dávat pozor na technofobii“, Euronews, 8/5/2023, https://www.euronews.com/2023/05/08/umělá-inteligence-není-nová-babelská věž-měli bychom si dát pozor na technofobii